Jste jen obezřetní nebo už to přeháníte?

Prokletí hypochondrie – jak ji rozpoznat a zastavit, než zničí váš život!”

Knihovny plné knih o zdraví, nekonečné prohledávání internetu za informacemi o různých onemocněních, zvýšená pozornost věnovaná vlastnímu tělu a časté, ale marné návštěvy lékařských ordinací – zní vám to povědomě? Pak možná i vy patříte mezi hypochondry. Nejste v tom sami; statistiky ukazují, že přibližně 1 % populace se s hypochondrií potýká bez ohledu na pohlaví, a může se objevit dokonce i u dětí.

Na rozdíl od běžného omylu není hypochondrie totožná se simulací. Hypochondr si nevymýšlí; je hluboce přesvědčený o své vážné nemoci. Hypochondrie je seriózní psychická porucha, která výrazně zasahuje do kvality života dotyčného. Osoba s hypochondrií se neustále zaměřuje na hledání informací o závažných onemocněních a na návštěvy lékařů, což může postupně vést k obtížím v osobním, partnerském, rodinném a pracovním životě. Hypochondrie se může snadno zvrtnout a přinést další problémy, jako jsou deprese a úzkostné stavy, které mohou z banálního strachu vytvořit chronickou situaci těžko zvladatelnou.

Tato porucha často souvisí s minulými zkušenostmi s vážnými nebo dlouhodobými nemocemi. Po jejich překonání může člověk mít stále obavy o své zdraví a obávat se recidivy. Každý menší příznak může pak vyvolat neklid a potřebu konzultace s lékařem, jehož závěrům často ani nedůvěřuje. Stačí, aby se v médiích objevila zpráva o nové závažné nemoci, a hypochondr je přesvědčen, že je jím postižen. Věří svým pocitům a svému vnímání nad vše ostatní.

Predispozice k hypochondrii se mohou týkat každého z nás. Odborníci se stále snaží identifikovat hlavní příčiny, ale vědí, že některé skupiny osob jsou náchylnější. Patří mezi ně ti, kteří byli v dětství při nemoci nadměrně odměňováni, což může vést k chápání nemoci jako prostředku k získání pozornosti. Další skupinou jsou prvorození, kteří bývají často přehnaně chráněni a rozmazlováni rodiči, a pak ti, kteří v nemoci hledají únik od jiných problémů. Avšak hypochondrem se může stát kdokoliv, i bez těchto predispozic.

Jak pomoci hypochondrovi?

Je důležité nepodceňovat obavy hypochondra. Přestože to může být náročné, je třeba k takové osobě přistupovat s porozuměním, protože její přesvědčení o nemoci je pro ni skutečné. Doporučte jí návštěvu psychologa, který po konzultaci s praktickým lékařem a dalšími specialisty může posoudit, zda její obavy nemají fyzický základ, a vyloučit jiné psychické poruchy, jako je například schizofrenie.

Diagnostika hypochondrie zahrnuje identifikaci typických symptomů, jako jsou:

• dlouhodobé pochyby o vlastním zdravotním stavu,
• neustálé sledování vlastního těla,
• hledání zdravotních vysvětlení a odmítání psychických příčin,
• nedůvěra v lékařské diagnózy a hledání dalších odborníků,
• přehánění běžných zdravotních problémů, jako jsou bolesti hlavy,
• užívání vitamínových doplňků,
• vyhledávání informací o závažných nemocích, jako je AIDS či rakovina.

Po potvrzení diagnózy hypochondrie je důležité zahájit cílenou terapii. Psycholog se zaměří na změnu nežádoucích návyků klienta, na odstranění úzkosti a dalších problémů. Úspěšná terapie by měla vést k tomu, aby klient dokázal zvládat každodenní život, ovládal své obavy a rozlišoval mezi běžnými příznaky a vážnými onemocněními.

Mějte na paměti, že empatie a podpora mohou znamenat svět rozdíl pro někoho, kdo se s hypochondrií potýká.